Barvení, zahřívání a další nejčastější úpravy minerálů
V současné době se na trhu s drahými kameny stále častěji objevují minerály nejrůzněji upravené člověkem. Některé z těchto dodatečných úprávných postupů však nejsou žádnou technologickou novinkou posledních desetiletí, ale praktikou užívanou ke zvýšení atraktivity kamene už po několik staletí. Ať už se jedná o barvení, zahřívání, pokovení nebo celkovou laboratorní výrobu, je dobré být s existencí těchto technik aspoň základně obeznámen. Konečně, výběr minerálu přírodního nebo upraveného je věc vkusu každého z nás. V tomto článku se podíváme na některé z těch nejčastějších úprav.
Barvení
Dobarvování minerálů může být očividné již na první pohled (u záměrně dobarvovaných plátků achátu), nebo naopak hůře rozeznatelné například při dobarvování minerálních korálků. Tento proces slouží ke zvýraznění barvy minerálu a jeho zatraktivnění. Dále jeho záměrem může být imitace jiného minerálu. Může se jednat pouze o nabarvení povrchu kamene nebo o jeho celkové hloubkové přebarvení. Jako příklad uvedeme na trhu snadno dostupný tyrkenit. Jedná se o namodro nabarvený minerál howlit (jinak známý svojí bílou barvou s žilkováním). Cílem této imitace je napodobit tyrkys - značně dražší a hůře dostupný minerál jinak odlišný chemickým složením. K dobarvování často dochází u výroby minerálních korálků nebo u broušených drahých kamenů používaných ve špercích z ušlechtilých kovů (rubín, safír, smaragd).
Zahřívání
Dalším způsobem, který je dodatečně používán pro získání atraktivnější barvy minerálů, je jeho tepelná úprava. Nejtypičtějším příkladem je zahřívání ametystu - tento minerál při vyšších teplotách získá oranžově zlatavou barvu (až s hnědými odstíny) a je takto nabízen jako citrín. Přírodní citrín má barvy většinou tlumenější a jejich intenzita se odvíjí od míry zemské radiace (pohybují se v barveném rozmezí od šampaňsky žlutavé až skoro hnědavé přes zlatavou až žlutou barvu). Medově zbarvené citríny bývají těžko dostupné a velmi drahé. Pokud je tedy váš citrín zbarven spíše do teplé oranžovo hnědé barvy a zároveň je jeho tvar a růst krystalů totožný jako u ametystu, jedná se pravděpodobně o laboratorně zahřátý ametyst.
Mezi další minerály, které se běžně tepelně upravují, patří například karneol nebo jadeit. Často se tak také děje ve šperkařském průmyslu u broušených kamenů drahokamové kvality, které mají být dále použity do drahých šperků (například u akvamarínu se zahříváním zvyšuje intenzita jeho modrého odstínu a zároveň potlačuje nechtěné zelené zbarvení).
Ozáření
Přirozená zemská radiace je jeden z faktorů, který dodává minerálu různý stupeň intenzity jeho zbarvení, zároveň také toto zbarvení může úplně změnit. Laboratorním ozářením kamene lze tuto proměnu provést v krátkém časovém intervalu. Typickým příkladem může být například až do černa ozářená záhněda morion - přírodní minerál tohoto velmi tmavého zbarvení je o dost hůře dostupný. Laboratorním ozářením křišťálu může vzniknout takzvaný citronový křišťál, který někdy může být vydáván jako imitace citrínu - často ho můžeme poznat podle nerovnoměrně rozložené barvy nebo až příliš zářivé nepřirozeně žluté barvy. Tímto způsobem bývá také často imitován drahý minerál brazilianit.
Šperkový topaz bývá dalším kamenem, u kterého je jeho zářivá modrá barva způsobena dodatečným laboratorním ozářením.
Pokovení
Další úpravou minerálů pro docílení jejich zářivějšího vzhledu může být také pokovování - laboratorní potažení povrchu minerálu některým z ušlechtilých prvků jako je například zlato, meď nebo titan. Tyto minerály se pak často přezdívají jako minerály s "aurou". Takový minerál bývá nejprve zahřán, aby se na něj kovový prach následně lépe uchytil a slil v jednolitou vrstvu. Nejčastěji se takto pokovují odrůdy křemene - křišťál, ametyst, růženín nebo zahřívaný citrín, existuje ale například také pokovený kyanit, howlit, avanturín, selenit nebo obsidián.
Syntetická (umělá) výroba a rekonstruování
Mnoho minerálů je v dnešní době vyráběno již zcela laboratorně. Děje se tak často u kamenů drahokamové kvality vyráběných ve šparkařském průmyslu (diamant, rubín, safír...), uměle vyrobeny jsou však často i až podezřele levné minerály. Jako příklad můžeme uvést opalit - laboratorně vyrobené sklo imitující drahé opály. K umělé nápodobě dochází často například u malachitu (zde lze však poměrně snadno rozeznat příliš tmavé žíhaní a strojově pravidelné přechody barev člověkem vyrobených kusů).
Pro opravdu rekonstruované minerály se užívá hmota příslušného minerálu která se však nachází v nevyhovujícím stavu. Úlomky, prach, či zbytky se mohou jako v případě rekonstruovaného jantaru roztavit a odlít do forem, anebo u netavitelných minerálů rozemlít na prach a buď vibračně slisovat anebo za vhodného pojiva "slepit" v kusy ty původní alespoň připomínající. Jedná se tedy již o výrobu zcela nových, umělých, kamenů z původně pravého materiálu, dokončenou například barvami, laky, vosky, do odpovídajícího stavu.
Závěrem
Vkus každého z nás je rozdílný a naše preference ve výběru minerálů také. V současné době už u mnoha minerálů dochází k tak sofistikovaným úpravám, že je těžké je bez laboratorního rozboru odhalit (především ve šperkařském průmyslu). Je dobré být s informací o možné úpravě minerálu obeznámen a pokud nám na tomto faktu při výběru minerálů záleží, je vždy dobré se doptat svého prodejce či jiného odborníka (gemologa).